Úvod » Almanach spolkového židovského reformního reálného gymnázia v Brně

Almanach spolkového židovského reformního reálného gymnázia v Brně

1920 – 1941

Zpracovala Helena Mikešová
2012 – 2016

Úvod

Tento almanach vznikl jako připomínka dvacetileté éry brněnského Spolkového židovského reformního reálného gymnázia a všech jeho studentů a profesorů, z nichž většina nepřežila holocaust. Ještě dnes naštěstí žije u nás i ve světě pár bývalých studentů a jejich potomků, kteří rádi přispěli vzpomínkami, fotografiemi, svědectvím. Obrovský dík za to patří Magdě Barnea, Pavlu Uri Bassovi, Maud Michal Beer, Rut Ctiborové, Petru Erbenovi, Doris Grozdanovičové, Ruth Kopečkové, Eileen Lahat, Leně Arava Novotné, Erichu Rohanovi, Zeevu Ronovi, Nelly Rozehnalové, Judith Shaked, Jiřímu Schreiberovi, Zuzaně Skálové, Kurtovi Stiassnému, Radku Štoskovi a Haroldovi a Charlesovi Ticho, jejichž paměť je vskutku obdivuhodná.

Letos uplynulo už 92 let od doby, kdy zřizovatel – spolek Jüdische Schule für Mähren in Brünn podal prostřednictvím zemské školní rady žádost o povolení otevření školy na Ministerstvu školství a národní osvěty. Tato byla kladně vyřízena k 31. 12. 1920 (obr.).

clipboard01-preview

Žádost ke zřízení SŽRRG

Žádost o souhlas s názvem školy

Žádost o souhlas s názvem školy

clipboard03-preview

Udělení práva veřejnosti

O vlastní, národní židovské školství usilovaly židovské komunity už za habsburské monarchie. Teprve vznik samostatného českosloven-ského státu a přijetí nové ústavy v únoru 1920, uznávající Židy jako národ, umožnily myšlenku realizovat.

Soukromá škola s právem veřejnosti zahájila vyučování v ulici U synagogy (dnešní Spálená) už 9. 9. 1920, ale 26. 11. byla přechodně uzavřena. Definitivně se s vyučováním započalo od 7. 1. 1921. V dalším školním roce se škola přemístila do budovy obecné židovské školy U městského dvora (nynější Šilingrovo náměstí). Od r. 1924 se definitivním sídlem gymnázia stala budova na Hybešově ulici 43 (obr.).

Ve slavnostním zahajovacím projevu řekl prozatímní ředitel prof. J. Lamm, že cílem školy je vychovávat židovskou mládež v duchu tradic a zvyků židovského národa, vyvést ji z prostředí, v němž se stydí a bojí užívat slovo „Žid“ nebo „židovský“, protože je vždy pociťováno jako ponižování nebo jako nadávka. „Chceme ji učit chápat, že je také hezké být Židem,“ uvedl. V závěru svého proslovu vyjádřil dr. Lamm naději, že se gymnázium stane duchovním ohniskem brněnského židovstva a pýchou Židů Československé republiky.

Výuka na židovském gymnáziu měla probíhat na základě schválení ministerstva školství podle stejných osnov jako na ostatních veřejných středních školách v Československu; výjimku tvořilo vyučování novohebrejštiny od prvního ročníku. Pedagogický sbor se zpočátku skládal většinou z učitelů působících na státních středních školách, většinou německých.

Budova školy od r. 1924

Budova školy od r. 1924

Důležitou událostí školy byla přístavba druhého poschodí v r. 1932. Škola tím získala nové prostory pro kreslírnu, nové kabinety, šatny i záchody.

Důležitou událostí školy byla přístavba druhého poschodí v r. 1932. Škola tím získala nové prostory pro kreslírnu, nové kabinety, šatny i záchody.

Vyučovacím jazykem byla zprvu němčina, jazyk „československý“ byl taktéž součástí osnov. Ve školním r. 1929/30 byla otevřena první česká třída. Poslední maturity vedené v němčině se konaly v r. 1936, takže od školního roku 1936/37 se škola stala výhradně českou.

Česká zemská školní rada pro Moravu ukončila na základě rozhodnutí říšského protektora existenci školy k 15. květnu 1941 (obr.). Na území tehdejšího Československa bylo židovské gymnázium kromě Brna už jen v Mukačevě.

Příkaz říšského protektora ke zrušení školy

Příkaz říšského protektora ke zrušení školy

Z posledních dvou let existence školy se už bohužel téměř žádné archiválie nezachovaly.  Z dílčích záznamů (pouze seznam žáků z 5. tř.) a svědectví pamětníků je zřejmé, že na gymnázium přišly v roce 1940 i ty židovské děti, které byly vyloučeny z ostatních českých škol. Mnozí ze vzdálenějších míst ČSR byli přihlášeni jako privatisté.

Důkladným pátráním v Archivu města Brna, v Moravské zemské knihovně a v Národním archivu bylo možné dohledat třídní katalogy a výroční zprávy Spolku, ze kterých vzešly následující seznamy žáků a profesorů. Každý školní rok je uveden seznamem vyučujících s jejich aprobací. U žáků je v závorce uvedeno místo, případně i rok narození.

Třídní katalogy sloužily jako podklad pro pololetní i závěrečná vysvědčení, ukazují prospěchový profil studentů, ale i z jakého prostředí pocházeli. Nechybí ani údaj o místě a datu narození, rodném jazyce, zaměstnání otce a bydliště rodičů. Z toho vyplývá, že většina studentů pocházela z Brna, mnozí ale přišli za studiem z celé Československé republiky, včetně Podkarpatské Rusi, ale i z Polska, Německa, Rakouska a Maďarska. Jistě to pro ně samotné i jejich rodiče nebylo jednoduché při pomyšlení, že na gymnázium přicházely děti ve věku 10-11 let, mnohdy mluvící pouze jidiš. Z klasifikace je zřejmé, že škola kladla na studenty mimořádně vysoké nároky. Premiantů bylo opravdu jen poskrovnu. Z poznámek se dovídáme i o kázeňských trestech nebo o odpuštění školného ze sociálních důvodů.

Výroční zprávy správní rady nabízejí nejen účetní výkazy, ale i veškeré statistické přehledy o studentech i vyučujících, informují o zdravotním stavu žactva i profesorů, o lékařských prohlídkách, připomínají důležitá společenská výročí a události školní i mimoškolní.

Součástí školní budovy nebyla tělocvična, takže se cvičilo jen na školním dvoře. Později škola využívala tělocvičnu v nedaleké budově německého gymnázia. Jinak se chodilo plavat či bruslit, nechyběly vlastivědné vycházky, výlety a exkurze.

Ve výročních zprávách se zveřejňovaly výsledky maturitních zkoušek i témata písemných prací. Závěr vždy tvoří tzv. návěstí na další školní rok – informace o přijímacích a opravných zkouškách a soupis požadovaných učebnic pro jednotlivé ročníky.

Foto: Žádost o přidělení profesorů

V Národním archivu je uložena korespondence, kterou během existence školy vedl Spolek s Ministerstvem školství a národní osvěty. Z té vyplývá, s kolika nejrůznějšími problémy se vedení školy potýkalo. Neúspěšně žádal o různé finanční příspěvky, nechával si schvalovat přijetí jednotlivých profesorů (obr.), kteří byli důkladně prověřováni během četných inspekcí. Výsledky jedné z nich (v r. 1937) jsou zřejmé z obrázků.

clipboard09-preview clipboard10-preview clipboard11-preview clipboard12-preview clipboard13-preview clipboard14-preview

Foto: Zpráva o inspekci

Ráda bych poděkovala za ochotnou spolupráci Zuzaně Prudilové, která mj. vypracovala profily některých profesorů a kontaktovala pamětníky, Janě Nejezchlebové za výpůjčky z MZK, Martě Romportlové za příspěvek o Simeonu Romportlovi a mému manželovi Jiřímu za úpravu fotografií a technickou pomoc.
Děkuji vedení Židovské obce v Brně za umožnění vytištění a rozmnožení Almanachu pro pamětníky i archiv ŽOB.