Úvod » Vzdělávání » Osobnosti » Placzek Georg

Placzek Georg

01_georg_placzekPřestože Placzkova vědecká kariéra trvala pouhých pětadvacet let, zanechal v mnoha odvětvích fyziky nesmazatelnou stopu. Především však byl vyhledávaným a respektovaným spolupracovníkem a iniciátorem činnosti nejvěhlasnějších fyziků své doby, z nichž mnozí získali Nobelovu cenu. Navíc byl osobností obdařenou značným šarmem a velkým vědeckým i lidským rozhledem. K tomu ovládal deset světových jazyků. 

Georg Placek se narodil 26. září 1905 v samém centru Brna, v domě na náměstí Svobody 3 jako nejstarší ze tří dětí Marianne (roz. Pollack, z okruhu známé textilácké rodiny Löw-Beerů) a Alfreda Placzkových. Následovali ještě bratr Fritz a sestra Edith. Otec Alfred byl spolumajitelem, od roku 1913 majitelem významné textilní továrny Skene a Co. v Alexovicích u Ivančic. Začínal zde jako zaměstnanec- komandista a prokurista. Rodina žila střídavě v Brně,  přes léto v Alexovicích. Děti vyrůstaly bez problémů v česko-německém prostředí. (Továrnu založil okolo roku 1845 baron Alfred Skene, v letech 1864 – 66 starosta Brna; upomíná na něj zanedbaná pamětní deska ve skále pod Petrovem). Skenovi se snažili o poněmčení obce; tomu Alfred Placzek po převzetí podniku v roce 1913 Alfred Placzek okamžitě zabránil. Rodina se naopak zapojila do dění v místě; za lidumilnost, sociální cítění a solidaritu, které projevovali vůči chudým a potřebným, byli v roce 1922 Placzkovi jmenováni čestnými občany Alexovic. O Vánocích poskytovali dětem do 14 let ošacení a obuv, v továrně byl zaveden tzv. gentský systém, podle něhož byli všichni dělníci zařazeni do důchodového pojištění. Válečné zakázky, které továrna získala, zachránily mnoho alexovických mužů před odchodem na frontu. Prosperující podnik pomáhal zmírňovat dopady válečného utrpení na obyvatele obce, stejně jako se v krizových letech kolem roku 1928 snažil zachovat zaměstnanost; lidem bez práce dával lístky na potraviny. Odtud zřejmě pramenily Georgovy sympatie k levicovému radikalismu, z nichž ho vyléčil až pobyt ve stalinském Sovětském svazu.

Rodina Placzkových v dubnu 1918

Rodina Placzkových v dubnu 1918

Rodný dům v Brně

Rodný dům v Brně

Dům v Alexovicích

Dům v Alexovicích

Hlavní sféry zájmu – fyzika, kultura a politika

Placek absolvoval Německé státní gymnázium v Brně (1918 – 1924),  kterému se říkalo „semeniště vědy“. Ve studiích pokračoval na univerzitě ve Vídni a německé univerzitě v Praze (1924 – 1928). Disertační práci z oboru elektrostatiky v látkovém prostředí obhájil s vynikajícím prospěchem na fyzikálním institutu vídeňské univerzity v červenci 1928. baruch_jakob_placzek_1834-1922Pak ještě s vyznamenáním složil dvě doktorské zkoušky. Tak byly definitivně pohřbeny naděje rodiny Placzkovy, že prvorozený syn převezme vedení továrny. Toho se ujal mladší bratr Fritz. K vědecké práci Georga zřejmě podnítila mimořádná osobnost jeho děda, Barucha Jakoba Placzka, moudrého a vzdělaného člověka s doslova renesančním rozhledem. Dr. Baruch Placzek byl dlouhá léta moravským zemským rabínem, přitom amatérsky pěstoval vědu; dopisoval si s Charlesem Darwinem, přátelil se s Gregorem Mendlem. Pohřbený je na brněnském židovském hřbitově.

Bezpečný předválečný azyl u Nielse Bohra v Kodani

V letech 1928 – 32 působil čerstvý doktor Placzek na renomovaných fyzikálních pracovištích v Utrechtu, Lipsku, Římě, v letech 1932 – 1938 se mu druhým domovem stal Institut Nielse Bohra v Kodani (Niels Bohr, pozdější nositel Nobelovy ceny, je autorem kvantového modelu atomu vodíku). Pro věhlasného vědce byl Placzek ideálním a kreativním asistentem. On sám získal u Bohra bezpečný a inspirativní azyl v předválečných letech. Seznámil se zde také prakticky se všemi významnými teoretickými fyziky té doby (Victor Weisskopf, Felix Bloch, George Gamow, F. J. Williams, Subrahmanyan Chandrasekhar, Slomi Bhabha a další). V ústavu se v té době hlavní zájem přesouvá k fyzice atomového jádra, zejména nedávno objevených neutronů. V roce 1936 publikuje Placzek spolu s Ottou Frischem práci Captur of Slow Neutrons, v níž jako první poukázali na roli izotopu U235, se závažným významem pro vývoj první atomové bomby i jaderného reaktoru. Placzek si získal oblibu a respekt i pro schopnost zasvěceně diskutovat i poradit ve věcech fyziky, kultury i politiky, měl mimořádný cit pro dobové otázky a dříve než ostatní dokázal rozpoznat podstatu problému (už v roce 1934 předvídal, že Hitler rozpoutá světovou válku). V Kodani se také seznámil s ruským fyzikem a matematikem Lvem Landauem. Byl pozván na jeho ústav v Charkově, kde pobýval v letech 1933 a 1936. Druhý pobyt ho definitivně vyléčil z náklonnosti k ultralevicovým teoriím. Pro své svobodomyslné názory (i požadavky) byl na jaře 1937 spolu s Weisskopfem ze Sovětského svazu vyhoštěn. To upevnilo jeho přesvědčení, že diktátoři typu Hitlera a Stalina nesmějí získat atomovou zbraň jako první. Tento názor prosazoval u pozdějších „otců“ atomové a vodíkové bomby (Oppenheimer, Teller a další). Jako svobodomyslná
a své ceny si vědomá bytost se projevil už dříve, v roce 1935, kdy se neshodl na podmínkách svého působení s vedením nově založené Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.

Neúprosný holocaust

03_fritz_placzekNebezpečí nacismu si byl Georg Placzek dobře vědom. Snažil se varovat jak své kolegy v USA, aby se nevraceli do Evropy, tak svou rodinu v Československu, kterou při poslední návštěvě doma nabádal, aby před Hitlerem uprchla. Poslechl ho jen bratr Fritz, který odvezl  svou těhotnou ženu Edith do Anglie (syn Tony se narodil 19. března 1939 v Anglii) a vrátil se do Alexovic přesvědčovat k emigraci rodiče. Bylo už však pozdě. Po hádce s německými členy vedení své továrny spáchal sebevraždu, zastřelil se. Rodiče byli deportováni do Terezína, kde otec Alfred v roce 1942 zemřel, stopa  maminky Marianne končí roku 1944 v Osvětimi. Sestra Edith patrně zahynula již roku 1942 v transportu do Rigy. Z širšího Georgova příbuzenstva se zachránily jen sestřenice Erika a Daisy Türklovy, které patří k „dětem“ Nicholase Wintona. Fritz je pohřbený na brněnském židovském hřbitově. (zde)

Placzkův podíl na vývoji atomové bomby

Na začátku války odjel  Placzek  do USA; dva roky působí na Cornell University v Ithace, kde se podílí na válečném nukleárním programu; od roku 1943 pracuje v Montrealu, kde se věnuje náboru fyziků pro teoretickou skupinu, která má v Kanadě rozvíjet Atomic Energy Project. Projevil zde mimořádné odborné i organizační schopnosti. Jeho skupina se v roce 1943 připojila k historickému projektu Manhattan. Placzek, klasifikovaný jako britský občan, však zůstává pracovat v Chalk River poblíž Montrealu v Kanadě. Jeho četné a významné práce z tohoto období spadají zejména do oblasti matematické fyziky. Mají stejný základní význam jak pro tehdejší vývoj atomové bomby, tak pro vývoj atomových reaktorů. V květnu 1945 byl Georg Placzek zřejmě jediným naším krajanem, který se bezprostředně a výrazně podílel na projektu Manhattan, z něhož vzešly čtyři atomové bomby. Byl zřejmě i očitým svědkem prvního pokusného jaderného výbuchu dne 16. července 1945 u Alamogorda v Novém Mexiku.07_georg_els

V roce 1943 se Georg oženil s Holanďankou Els, roz. Andriessovou, s níž se ještě jako s provdanou za fyzika Hanse von Halbana seznámil v září 1937 na konferenci v Paříži.

Splněné přání díky Guggenheimovu stipendiu

V poválečném období pracuje Georg Placzek nejprve v Los Alamos v čele teoretické skupiny. Tamější podnebí však zhoršuje jeho zdravotní stav. V roce 1946 učí na některé montrealské univerzitě, v roce 1948 získává trvalý pobyt v Institute of Advanced Study v Princetonu, kde se krátce předtím stal ředitelem Robert Oppenheimer. Shodou okolností zde působí i další brněnský rodák a absolvent Německého gymnázia v Brně, fyzik a logik Kurt Gödel. Placzkovo zdraví se však neustále zhoršuje. Píše ještě zásadní článek The Scattering of Neutrons by Systems of Heavy Nuclei (1952), o rok později vychází cyklus jeho přednášek. V první polovině roku 1953 přednáší v Miláně a Římě, v roce 1955 mu udělené Guggenheimovo stipendium umožní splnit přání strávit  akademický rok 1955-56 na univerzitě v Římě. V říjnu 1955 odjel na víkend do Curychu, odkud se už nevrátil. Zemřel. 9. října v některé curyšské nemocnici, oficiálně na infarkt. Přesné okolnosti jeho smrti však nejsou známy. Připouští se i sebevražda. Georg trpěl vysokým krevním tlakem, měl sklony k depresím, které umocňovala tragédie jeho rodiny, ze které se také obviňoval, tížil ho málo důrazný nátlak na odchod nejbližších do emigrace. Také neúspěšný politický tlak, aby za  maccarthyismu svědčil proti Oppenheimerovi, jeho psychickému stavu neprospěl.  Ani o místě jeho posledního odpočinku poblíž Curychu neexistuje spolehlivá informace. Jisté však je, že po Georgu Placzkovi zůstala práce a pověst skvělého fyzika světového významu, ojedinělého stylu, široce vzdělaného humanisty, člověka s šarmem a pevným charakterem, kterého můžeme bez nadsázky označit za historickou osobnost 20. století.

V Americkém ústavu pro fyziku. Společně s G. Placzkem na snímku W. A. Fowler, O.R. Ramsay, N.F. Foster a H. Kepferman

V Americkém ústavu pro fyziku.
Společně s G. Placzkem na snímku W. A. Fowler, O.R. Ramsay, N.F. Foster a H. Kepferman

Také Brno se hlásí k odkazu rodiny Placzků

Po desítkách let mlčení vzpomnělo Brno svého slavného rodáka dne 23. září 2005 odhalením pamětní desky na jeho rodném domě na náměstí Svobody č. 3 (dílo brněnského sochaře Nikose Armutidise). Ve dnech 21. – 24. září téhož roku se v na VUT v Brně konalo mezinárodní vědecké sympozium na jeho počest. Mezi hosty byli i synovec Tony, zachráněný potomek Georgova bratra Fritze, a sestřenice Erika.
Rodiče Marianne a Alfred Plazckovi a Georgova mladší sestra Edith mají symbolický hrob na brněnském židovském hřbitově.

Anthony Placzek (synovec) a pamětní deska G. Placzkovi na Nám. Svobody 3

Anthony Placzek (synovec) a pamětní deska G. Placzkovi na Nám.
Svobody 3

Připravila Jana Čipáková
s použitím článku Igora Markuše v časopise VUT a informačního portálu města Ivančice
(Foto: physics.muni.cz; photos.aip.org)

Další materiály:

Sympozium na počest G. Placzka
Fotografie z odhalování pamětní desky G. Placzkovi na Nám. Svobody
Rozhovor s A. Placzkem, synovcem G. Placzka

Aleš Gottvald  „Kdo byl Georg Placzek (1905-1955)”