Seznam vyučujících a jejich aprobace


Náboženství izraelské:

Dr. Miroslava Frankfurtská
Dr. Friedrich Frankl
Rabín Moses Glaser patřil mezi spoluzakladatele a hlavní činovníky brněnské pobočky spolku Mizrachi, která v Brně působila v letech 1923-1939, kdy zanikla. V jejích stanovách se odráží spojení sionismu s náboženským hnutím.

Dr. Max Grünfeld

Dr. Max Grünfeld

Dr.Max Grünfeld
(27. 12. 1856 Kroměříž – 7. 6. 1933 Baden, pohřben v Brně)
Německy píšící židovský publicista a autor povídek z prostředí moravské židovské ulice poloviny 19. století. V letech 1867-1875 studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži a na německém gymnáziu v Olomouci, v letech 1875-1881 vystudoval filozofii, historii a geografii na filozofické fakultě vídeňské univerzity. Při univerzitním studiu navštěvoval také židovský teologický ústav Beth Hamidrasch.

Po skončení studia krátce působil jako soukromý učitel, po neúspěšných snahách o získání místa středoškolského profesora ve Vídni přijal roku 1884 místo učitele židovského náboženství na německých školách v Olomouci, odkud v roce 1887 přešel na místo profesora židovského náboženství na německých středních školách v Brně. V tomto povolání setrval až do svého penzionování v roce 1917, od roku 1920 po dalších deset let vyučoval židovské a světové dějiny na brněnském židovském reálném gymnáziu.

V Brně také působil jako kazatel v synagoze na Kolišti.
Zemřel při léčebném pobytu v lázních Baden u Vídně 7. června 1933, pohřben je na židovském hřbitově v Brně.

Prof. Dr. Nachum Schorstein
Pracoval jako rabín v Miroslavi v letech 1903-1912. Poté působil v Brně jako rabín a učitel náboženství. Zemřel 17. listopadu 1933 a je pohřben na židovském hřbitově v Brně.

Dr. Nathan Steinhar

Dr. Nathan Steinhart

Dr. Nathan Steinhart – zemřel 13. 6. 1933
V letech 1896 – 1900 působil v Kojetíně, poté odešel do Brna, kde byl jmenován profesorem náboženství na II. německém židovském gymnáziu, v roce 1902 byl ustanoven zástupcem rabína.

Dr. Benedikt (Baruch) Kurzweil

Prof. Baruch Kurzweil v době studií ve Frankfurtu n. Mohanem v roce 1921

Dr. Benedikt (Baruch) Kurzweil
Narodil se v rabínské rodině v Brtnici v roce 1907, vystudoval ješivu ve Frankfurtu nad Mohanem, poté učil na ŽG. V roce 1939 emigroval do Palestiny, kde učil na střední škole v Haife. V roce 1955 se stal profesorem na univerzite Bar Ilan. Coby významný kritik moderní hebrejské a světové literatury dostal v roce 1962 Bialikovu cenu za literaturu. Přispíval také do deníku Ha’aretz. Kurzweilovi potomci pokračují na univerzitě Bar Ilan v jeho výzkumu o rozporu mezi židovskou identitou a moderním pojetím. Zemřel v Izraeli v r. 1972.

Prof. Baruch Kurzweil se studenty brněnského židovského gymnázia při oslavě svátku Lag ba omer v roce 1935.

Prof. Baruch Kurzweil se studenty brněnského židovského gymnázia při oslavě svátku Lag ba omer v roce 1935.

Obě fotografie pocházejí z výstavy o Baruchu Kurzweilovi, která se uskutečnila při příležitosti 10. výročí jeho úmrtí v roce 1983 na univerzitě Bar-Ilan.

Fotografie věnoval autor výstavy prof. Avidov Lipsker.

Československý jazyk:

Erich Blau

Erich Blau

Erich Blau
Narozen 9. 2. 1910
poslední bydliště před deportací: Brno

transport Ad, č. 654 (23. 3. 1942 Brno -> Terezín)
transport Aq, č. 891 (27. 4. 1942 Terezín -> Izbica); zahynul 15. 8. 1942 Majdanek

Viktor Cejpek

Dr. Antonín Dokoupil
Narozen 7.6.1887 Suchonice u Přerova – 22.12.1961 Brno. Pedagog, spisovatel a italský legionář, který bojoval v první světové válce.

Dr. Friedrich Frankl

Dr. Friedrich Frankl
Dr. Oskar Donath
Dr. Norbert Fein

Dr. Arnošt Gerad

Dr. Arnošt Gerad
Narozen 3. 4. 1916

poslední bydliště před deportací: Brno
transport U, č. 310 (28. 1.1942 Brno -> Terezín)
transport Aq, č. 499 (27.4.1942 Terezín -> Izbica)
Zahynul.

Josef Hloušek
Otakar Janovský
Bruno Jellinek
Cyril Kudělásek
Dr. Viktor Kubelka, narozen 1888

Dr. Josef Lamm

Dr. Josef Lamm

Dr. Josef Lamm, narozen 11. 3. 1882 v Jihlavě.
Vyučoval jazyky, kromě češtiny i němčinu, latinu a řečtinu. V roce 1935 se v Brně podruhé oženil s Ginou Reinholdovou, rozenou Kleinmanovou. Společně se svou ženou byl činný v sionistickém hnutí Macabi Hacair.
Jeho poslední bydliště před deportací bylo v Praze. Odešel i s manželkou transportem B, č. 494 (21.10.1941 Praha -> Lodž), kde oba zahynuli.

Dr. Josef Lamm s manželkou Ginou – 1935
(foto z archivu Zeeva Rona)

Dr. Julius Morgenstern, narozen 29. 9. 1888
poslední bydliště před deportací Brno
transport G, č. 289 (2.12.1941 Brno -> Terezín)
transport Ep, č. 1471 (9. 10.1944 Terezín -> Osvětim)
Zahynul.

Dr. Theodor Riess
Dr. Karl Teller
Dr. Vladimír Toman

Německý jazyk:

Dr. Eduard Drachmann

Dr. Eduard Drachmann

Dr. Eduard Drachmann, ředitel školy
Narozen 13. 8. 1888
poslední bydliště před deportací: Brno
transport Ad, č. 953 (23. 03. 1942 Brno -> Terezín);
zahynul 16. 7. 1944 v Terezíně.

Dr. Leopold Schnitzler

Dr. Leopold Schnitzler

Dr. Leopold Schnitzler

Dr. Oskar Epstein

Dr. Oskar Epstein

Dr. Oskar Epstein
(5. 4. 1888 Český Krumlov – 12. 1. 1941 Brno)

Studia zakončil doktorátem z filozofie, poté působil jako středoškolský profesor cizích jazyků v České Lípě a na německém reálném gymnáziu v Olomouci. Mimo praktické pedagogické činnosti věnoval značnou pozornost teoretickým otázkám výchovy a pedagogiky vůbec. Již před válkou a za války vyvíjel značnou aktivitu v sionistickém hnutí, publikoval zejména v berlínském kulturním časopise Der Jude.

Na ŽG působil od šk. r. 1922/23, vyučoval kromě novohebrejštiny i němčinu a francouzštinu. Ve výroční zprávě publikoval pozoruhodnou stať Jak došlo k založení židovské střední školy, v níž si všímal rozdílu v chování a povaze židovských a nežidovských žáků; průzkumy ukazovaly u židovských dětí vyšší stupeň emotivity.

Své dlouholeté pedagogické, sociologické a filozofické zkoumání shrnul v knize Erziehung und Wirklichkeit, der Grund-stein zu einer Führungslehre (Výchova a skutečnost, základ pro nauku vedení). Epsteinovo dílo vyvolalo živou pozornost zejména mezi pedagogy a sociology, všiml si ho i prezident Masaryk, který pozval autora na Hrad. Epstein spolupracoval také na třísvazkové Pedagogické encyklopedii.

Husa

Dr. Julius Morgenstern

Dr. Julius Morgenstern, zv. Husa
(Narozen 29. 9. 1888)

poslední bydliště před deportací: Brno
transport G, č. 289 (2. 12. 1941 Brno -> Terezín)
transport Ep, č. 1471 (9. 10. 1944 Terezín -> Osvětim)
Zahynul.

Valtr Eisinger

Valtr Eisinger

Valtr Eisinger
Narodil se 27. 5. 1913 v Podivíně

poslední bydliště před deportací: Brno
transport U, č. 930 (28. 1. 1942 Brno -> Terezín)
transport Ek, č. 422 (28. 9. 1944 Terezín -> Osvětim)

V Terezíně se staral o děti a podporoval jejich lásku k literatuře. Inspiroval je k vydávání časopisu Vedem, povzbuzoval je k vlastnímu tvůrčímu vyjádření,  k popisu toho, čeho byli svědky (často v humorném tónu), i vyslovení jejich nadějí do budoucna. Pravděpodobně díky jeho vlivu si chlapci zvolili jako symbol svých ubikací a časopisu raketu inspirovanou Julesem Vernem, letící ze stránek knihy ke hvězdám.
Eisinger sám nikdy do časopisu nepsal, příležitostně přispěl úvodníkem nebo překlady z ruštiny. V lednu 1945 byl zastřelen poblíž Buchenwaldu.

Dr. Josef Lamm
Dr. Theodor Riess
Dr. Karl Teller

Francouzština:

Dr. Oskar Epstein
Antonín Houdek
Dr. Julius Morgenstern
Dr. Leopold Schnitzler

Zleva: Otto Ungar, Oskar Epstein, Otto Fuchs

Zleva: Otto Ungar, Oskar Epstein, Otto Fuchs

Angličtina:

Dr. Julius Morgenstern

Latina:

Dr. Eduard Drachmann
Dr. Friedrich Frankl
Vincenc Hlavín
Dr. Leopold Schnitzler
Dr. Vladimír Toman

Dějepis:

Vladimír Bezděk
Dr. Eduard Drachmann
Dr. Oskar Epstein
Ing. Otto Fuchs
Narozen 26. 1. 1900
poslední bydliště před deportací: Brno
transport Ae, č. 992 (29. 3. 1942 Brno -> Terezín)
transport Aq, č. 822 (27. 4. 1942 Terezín -> Izbica)
Zahynul.

Dr. Max Grünfeld
Josef Hloušek
Oskar Kwasnik
Dr. Antonín Okáč
Dr. Stephan Reif
Dr. Karl Teller

Zeměpis:

Karol Bárkányi
Vladimír Bezděk
Philipp Bock
Ing. Otto Fuchs
Dr. Max Grünfeld
Josef Hloušek
Berthold König
Oskar Kwasnik
Dr. Rudolf Malafa
Dr. Ladislav Švábenský
Dr. Bruno Zwicker

Filozofie:

Erik Blau
Dr. Karl Teller

Matematika:

Philipp Bock

Philipp Bock

Philipp Bock
Narozen 3. 8. 1899
poslední bydliště před deportací: Brno
transport Ai, č. 474 (8. 4. 1942 Brno -> Terezín)
V Terezíně dělal vedoucího Chevra Kadiša.
transport Ev, č. 106 (28. 10. 1944 Terezín -> Osvětim)
Zahynul.

Miroslav Hrdlička

Miroslav Hrdlička

Miroslav Hrdlička

Miroslav Hrdlička

Miroslav Hrdlička

Armin Lemberger
(Nar. 1881- 26.10. 1940 Brno, pohřben na židovském hřbitově v Brně)
Otto Ungar

Fyzika:

Adolf Bachner
Philipp Bock
Miroslav Hrdlička
Armin Lemberger
Dr. Ladislav Švábenský

Přírodopis:

Jan Bocan
Miroslav Hrdlička
František Jiříček
Johann Nevole
Dr. Franz Schatanek
Dr. Lothar Spielmann
Dr. Emil Strecker
Dr. Ladislav Švábenský
Dr. Josef Trtílek
Ing. Alois Zaitschek – po válce se stal profesorem na Hebrejské univerzitě, založil kruh hvězdářů
Wenzel Žiška

Vlastivěda:

Prof. Simeon Romportl

Prof. Simeon Romportl

Prof. Simeon Romportl
(1894 Pustá Rybná – 1956 Brno)

Po válečné maturitě na boskovickém gymnáziu v roce 1915 odvelen na albánskou frontu. V roce 1919 byl demobilizován a nastoupil studium oborů dějepis – zeměpis na filozofické fakultě Karlovy univerzity u profesorů Bidla, Šusty, Novotného, Daneše a  Dědiny. Absolvoval v roce 1923 a poté působil na městské a pak na státní reálce v Jaroměři, v letech 1924 – 1927 na Státním českém ústavu učitelském v Opavě,  od roku 1925 jako definitivní profesor. V letech 1927 – 1937 byl profesorem na Státním učitelském ústavu ve Valašském Meziříčí a významným činitelem regionálního kulturního a společenského života. V letech 1937 – 1951 rozvinul výraznou pedagogickou i odbornou činnost na Prvním státním československém reálném gymnáziu v Brně, těsně před odchodem do výslužby (1951 – 1954) byl v důsledku režimní perzekuce učitelem střední školy (dnes 2. stupeň ZŠ) v Brně. Je autorem ve své době významné příručky Historický místopis k dějepisnému atlasu pro střední školy, Olomouc 1930, a několika historických a národopisných studií.

Dr. Leopold Schnitzler

Chemie:

Jan Bocan
Miroslav Hrdlička
Dr. Bertold König
Dr. Lothar Spielmann
Dr. Ladislav Švábenský
Ing. Alois Zaitschek

Kreslení a psaní:

Arthur Huter
Salomon Lenz
Viktor Oppenheimer
Emil Spiegel
Norbert Streck

Otto Ungar

Otto Ungar

Otto Ungar (akademický malíř)
27. 11. 1901 – 25. 7. 1945

Brněnský rodák Otto Ungar vystudoval ve dvacátých letech pražskou Akademii výtvarných umění. V roce 1927 nastoupil v Brně na ŽG jako profesor kreslení a geskriptivní geometrie, kde působil až do uzavření školy.

Již v lednu 1942, brzy po zahájení transportů, byl mezi deportovanými do Terezína i Otto Ungar s manželkou a dcerkou Zuzanou. Zde byl zařazen do kreslírny technické kanceláře, kde pracoval společně s dalšími umělci, především Bedřichem Taussigem-Frittou, Otto Strassem a dalšími. Oficiálním úkolem umělců byla příprava různých grafických materiálů ke zprávám pro komandaturu SS. Někteří se však vedle toho tajně pokusili zachytit skutečný život ghetta.

Před ohlášenou návštěvou delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže byla provedena v kreslírně prohlídka, při níž byly objeveny některé kresby. Malíři nelenili a protože očekávali, že dojde k trestu, pokusili se zbylé kresby zachránit. Otto Ungar svoje obrázky zazdil v Hannoverských kasárnách, ostatní své práce ukryli na jiných místech.

17. července 1944 bylo pět malířů z terezínské kreslírny kvůli své neoficiální tvorbě zatčeno a po řadě výslechů obviněno ze spiknutí a tzv. “propagandy hrůzy”. Společně s rodinami byli převezeni do věznice gestapa na Malé pevnosti. Zatčeni byli Ferdinand Bloch, Bedřich Taussig-Fritta, Otto Ungar, Leo Haas, Otto Strass a také další brněnský rodák architekt Norbert Troller. Společně s nimi byly zatčeny i manželky Otto Ungara a Bedřicha Fritty a dvě malé děti – Zuzana Ungarová (Weiszová) a Tomáš Fritta.

Výslechy zatčených trvaly šest týdnů, ale díky statečnosti umělců nebyl nikdo další prozrazen. Ungarovi zmrzačili dozorci ruku natolik, že už v ní nikdy neudržel tužku. Otto Ungar byl s manželkou a dcerou odvezen do Osvětimi. Přežil ještě pochod smrti v lednu 1945 do Buchenwaldu, kde se dočkal osvobození. Nakonec ale zemřel na celkové vyčerpání 25. července 1945 v Blankenhainu. Svou ženu a malou dcerku, které jako zázrakem Osvětim přežily, už nikdy nespatřil.

Otto Ungar: Z Terezína

Otto Ungar: Z Terezína

Psaní:

Philipp Bock
Dr. Josef Lamm

Deskriptivní geometrie a rýsování:

Heinrich Schott (pouze rýsování)
Otto Ungar

Těsnopis:

Jan Kudrna
Armin Lemberger
Dr. Ladislav Švábenský

Tělocvik:

Karol Bárkányi
Karel Bárta
Gabriele Birthler
Ladislav Fárník
Ernst Fuchs
Dr. Käthe Gottlieb
Dr. Johann Hruby
Rudolf Malafa
Walter Schlegel
Svatopluk Skyva – reprezentant na OH 1948 v Londýně v šermu šavlí, napsal knihu Šerm šavlí (1961)
Karl Wenzel
Gabriele Zipper

Novohebrejština:

Philipp Bock
Dr. Eduard Drachmann
Dr. Oskar Epstein
Heřman Farkaš
Ing. Abraham Frischer
Moses Glaser
Zawel Paul
Samuel Rosenkranz
Aharon Shlomy
Dr. Abraham Schalit
Dr. Leopold Schnitzler

Zpěv:

Adolf Bachner
Philipp Bock
J. M. Drachmann
Vladimír Hawlik

Ruční práce:

Rosa Frischauer
Emil Spiegel

Pomocní učitelé:

Jan Bocan
Dr. Jan Calábek
Viktor Cejpek
Vladimír Hawlik
Jiří Kraus
Jan Kudrna
Dr. Stephan Reif
Dr. Abraham Schalit
Norbert Streck
Dr. Vladimír Toman

Neuvedeni – od šk. r. 1939/40:

Dr. Edita Geradová-Oppenheimerová

Dr. Edita Geradová-Oppenheimerová

Manželé Edita a Arnošt Geradovi

Manželé Edita a Arnošt Geradovi

Dr. Edita Geradová-Oppenheimerová

Narozena 7. 8. 1910, v roce 1937 získala titul RNDr.v oboru zoologie a botanika na přírodovědecké fakultě MU v Brně. Poté vyučovala na gymnáziu ve Vyškově. Během krátkého působení na ŽG se provdala za kolegu Arnošta Gerada.

transport U, č. 311 (28. 1. 1942 Brno -> Terezín)
transport Aq, č. 498 (27. 4. 1942 Terezín -> Izbica)
Zahynula.

Dr. Bruno Zwicker

Dr. Bruno Zwicker

Dr. Bruno Zwicker

Narodil se 17. 2. 1907 Knínicích u Boskovic v rodině židovského obchodníka. Po dokončení reálného gymnázia v Boskovicích se Bruno vydal do Brna na filozofickou fakultu, hojně podporován pedagogy z gymnázia, kde byl premiantem. Rovněž na univerzitě, kde Bruno v letech 1929 – 1934 studoval učitelskou trojkombinaci dějepis, zeměpis a filozofie, si brzy všimli jeho nadání. Bruno se přihlásil jako knihovník do sociologického semináře. Tam započala jeho spolupráce s Inocencem Arnoštem Bláhou, zakladatelem brněnské sociologické školy.

Po obhájení disertace nazvané Sociologie práce nastoupil jako redaktor sborníku Sociologická revue, který shrnuje výsledky v sociologickém bádání a přináší nové stati a recenze. Zwicker se kromě redaktorské práce věnoval také zahraničním knižním novinkám. Ovládal němčinu, latinu, francouzštinu, angličtinu, ruštinu, polštinu, španělštinu, italštinu, srbochorvatštinu a bulharštinu.  Zveřejnil zde také své dva stěžejní články – v roce 1934 a 1935 dvoudílnou stať K sociologii nezaměstnanosti a v roce 1939, už pod pseudonymem Z. Bystrý, studii Soustava a metoda.

Protože většina práce, kterou vykonával na fakultě, nebyla placená, musel v roce 1936 nastoupit jako pomocný učitel na dívčím gymnáziu na Mendlově náměstí. Další školní rok učil na gymnáziu na Legionářské (dnešní tř. Kpt. Jaroše) a o rok později již přednášel na ŽG. Do knihovny k I. A. Bláhovi se ale stále vracel a až do války byl jediným absolventem, který toto místo zastával.

Od vypuknutí války už Bruno Zwicker nemohl publikovat pod svým jménem. Odstěhoval se zpět k rodičům do Knínic, odkud byla celá rodina v listopadu 1941 násilně deportována do Boskovic. 15. března 1942 odjela Brunova rodina do Terezína.

Tehdy propásl svou životní šanci k útěku, neboť do tohoto transportu nebyl zařazen. Naopak se dobrovolně přihlásil a následoval je již 29. 3. 1942 transportem AE z Brna. V Terezíně se stal vychovatelem starších chlapců v domově L 417 a další dva roky je učil.

28. září 1944 byl společně se svými rodiči a sestrou deportován do Osvětimi, kde byl hned další noc zavražděn v plynové komoře.

15. prosince 1945 mu byl udělen Válečný kříž 1939 in memoriam. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce Filozofické fakulty MU v Brně, Arne Nováka 1.

Zleva: Pavel Haas, Valtr Eisinger, Eduard Drachmann, Engelstein, Erich Blau, tajemník

Zleva: Pavel Haas, Valtr Eisinger, Eduard Drachmann, Engelstein, Erich Blau, tajemník

Chaim Weizmann při návštěvě školy - 4. zleva, 3. zleva ředitel dr. Eduard Drachmann (asi 1930)

Chaim Weizmann při návštěvě školy – 4. zleva, 3. zleva ředitel dr. Eduard Drachmann (asi 1930)

rabín Engelstein – hebrejština
Kopecký (latina)
Jan Laichter – čeština (byl odejit z kyjovského gymnázia)
Elsa Müllerová – latina
rabín Schön – náboženství
Winterová – chemie
dr. R. Weinstein (po válce Vinařický) – tělocvik

Školník:

Josef Wacha
Johann Jandl (služba)
Christiane Reich (služba)