Úvod » Vzdělávání » Osobnosti » Brněnské stopy architekta Heinricha Bluma

Brněnské stopy architekta Heinricha Bluma

18. prosince 2015 - 16:03 od Redakce

Heinrich_Blum_portretHeinrich (někdy se uvádí počeštělá forma Jindřich) Blum se narodil 16. ledna 1884 v Soběšicích u Brna v židovské rodině otci Šimonovi Blumovi a matce Leopoldě, rozené Polatschkové. Středoškolská studia absolvoval na První německé reálce v Jánské ulici v Brně v roce 1903. Poté se zapsal ke studiu odboru (fakulty) pozemního stavitelství a architektury na Německé vysoké škole technické v Brně. Již za studií působil jako demonstrátor a později jako výpomocný asistent na ústavu technického kreslení a kreslení od ruky v čele s prof. Tranquillinim. Druhou státní zkoušku složil v roce 1918 a stal se plně kvalifikovaným inženýrem-architektem. V letech 1919-1922 zůstal dále zaměstnán na německé technice jako řádný asistent.

Krátce po absolutoriu se přihlásil společně s Vladimírem Doupovcem v roce 1919 do architektonické soutěže s projektem na budovu obecné školy v Třebíči; jeho návrh však neuspěl. Po překonání poválečné krize se začal ve větším měřítku rozvíjet stavební ruch i v Brně. Prvním realizovaným Blumovým projektem, který navrhl společně s Františkem Hýblem, byla výstavba sila Továrny na portlandský cement a vápno, kterou vlastnila komanditní společnost Leo Czech a spol. v Brně – Maloměřicích. V komplexu budov maloměřické cementárny a vápenky, byla u železniční vlečky v letech 1923-1924 vystavěna v konstruktivistickém pojetí budova.[1]

Začátkem 20. let probíhala anketa o zastavení Kraví Hory, Žlutého kopce a přilehlých pozemků pavilony brněnských vysokých škol. Výstavba akademické čtvrti v Brně byla předmětem Blumovy disertační práce, kterou obhájil na brněnské německé technice v roce 1925 a získal titul doktora technických věd. V ní rozpracoval stavební program pro rektorát univerzity, fakultu právnickou, filozofickou, přírodovědeckou s přírodovědeckým museem, pokusnými poli a okrasnými zahradami. Do bezprostředního sousedství univerzity plánoval pavilony Vysoké školy technické, Ústav pro zkoušení potravin s Bakteriologicko-diagnostickým ústavem. Ústřední knihovna měla sloužit univerzitě i technice. Součástí univerzitního kampusu měly být Vysoká škola hudby a výtvarného umění, Akademický dům, Kaunicovy studentské koleje, sportovní stadion a ubytovna zdravotních sester a ošetřovatelek.

Heinrich Blum, obdobně jako všichni brněnští židovští architekti (vyjma Ernsta Wiesnera), nezískal nikdy zakázky z veřejných zdrojů a byl odkázán pouze na soukromé stavebníky z německých a židovských středních vrstev. V 30. letech působil jako samostatný projektant v Brně, po roce 1939 byl pravděpodobně zaměstnán v kanceláři architekta Jana Víška.

Na realizaci svých architektonických schopností čekal až do pozdních dvacátých let. V  rezidenční Masarykově čtvrti dostal příležitost zasáhnout do jejího rozšíření, když v roce 1928 byly podle jeho projektů postaveny na Preslově ulici vily manželů Adély a Jindřicha Rosenbergových a Alfréda a Marie Koblitzových. Projektoval pod vlivem významného architekta, brněnského rodáka Adolfa Loose, a tak vily nesou prvky tradičně pojaté střídmé a uměřené moderny počátku 20. let.

Významnou stavbou realizovanou podle Blumova projektu byla klasicistická, racionalistická budova Masarykovy německé vyšší lidové školy (Deutsche Masaryk-Volksschule). Postavil ji v letech 1930-1931 spolek Brünner Deutsches Volksbildungshaus na Janáčkově náměstí. Dnes v ní sídlí filozofická fakulta a také kavárna Cafe Kunst.

V 30. letech brněnský funkcionalismus dosáhl svého vrcholu v Masarykově čtvrti. Také Blum přizpůsobil svoji architektonickou tvorbu tomuto módnímu trendu. Od jara do podzimu 1932 na Hroznově ulici probíhala podle jeho projektu stavba vily manželů Johanna a Friederike Wittalových. Exteriér nese řadu exkluzivních prvků, ať šlo o netypické použití různých druhů a tvarů oken, nebo o neobvyklou konstrukci prosklené stěny, která spojovala interiér s exteriérem vily.

První moravská spořitelna v Jánské ulici

Heinrich Blum se zapojil, obdobně jako jiní brněnští architekti, v době velké hospodářské krize do projektování sociálního bydlení. Společně s dalším významným brněnským židovským architektem, kolegou z německé techniky Sigmundem Kerekesem (v Izraeli přijal jméno Hiram Aster) vypracoval projekt družstevního nájemního bloku s minimálními byty a obchody. Dům na zkoseném nároží dnešních ulic Merhautovy a Ryšánkovy v Černých Polích postavilo v roce 1932 Obecně prospěšné stavební družstvo Freundschaft a byl určen především pro české a německé sociálně demokratické rodiny. Funkcionalistická stavba je v Brně ojedinělým příkladem velkoryse koncipovaného malobytového superbloku puristického stylu.

V roce 1936 postavili JUDr. A a H. Levitovi podle společného projektu Heinricha Bluma a arch. Bohuslava Fuchse nájemní dům na Preslově ulici. V tomtéž roce se Blum zúčastnil architektonické soutěže na Německé divadlo v Brně a podal soutěžní návrh na malobytové domy na Renneské ulici. O rok později přihlásil do soutěže svůj projekt na výstavbu budovy Ředitelství Československých státních drah na ulici Veveří. Jeho projekty pozdních 30. let se však nerealizovaly.

Vrcholem Blumovy architektonické tvorby je jeho podíl na projektu První moravské spořitelny (dnes Česká spořitelna) považované za jednu z architektonicky nejhodnotnějších funkcionalistických staveb v historickém jádru města Brna. V 1937-1939 byly postaveny v Jánské ulici podle Blumova společného projektu s Josefem Poláškem a Otakarem Oplatkem dvě šestipatrové řadové budovy pro administrativní, obchodní a obytné účely. Budova spořitelny byla vybavena technickými novinkami: klimatizací, mechanickým alarmem a signálním zařízením pro vyvolávání zákazníků, kteří mohli používat i noční trezor. Architekti použili poprvé neonového osvětlení. Výzdoby interiéru se Blum však vzhledem ke svému židovskému původu již nemohl zúčastnit.

nashov__-blumov__Ještě v polovině 30. let bydlel v bytě rodičů v Brně na Kobližné ulici. Na začátku listopadu 1941 se oženil s Gertrudou Naschovou (14.1.1905 v Holešově). Jejich poslední adresou byla ulice Ponávka, kam bylo vystěhováno za války mnoho židovských rodin. Manželé Blumovi byli zařazeni do transportu Ah a dne 4.4.1942 byli deportováni z Brna do Ghetta Terezín. Odtud byli v zápětí dne 27.4.1942 odesláni transportem Aq do Izbice nedaleko Lublinu. Pokud nezahynuli v Izbici, která byla tranzitním ghettem, byli zavražděni v některém z nacistických vyhlazovacích táborů (Majdanek, Belžec, Chelmno, Sobibor). Místo úmrtí nejstaršího brněnského židovského architekta není známo dodnes.

Stopy Dr. Heinricha Bluma však natrvalo zůstávají přítomné v ulicích města Brna a jeho jméno je nesmazatelně zapsáno v dějinách československé meziválečné architektury.

Alena Mikovcová


[1] Realizaci moderního architektonického projektu si cementárna mohla dovolit, neboť po jejím zakcionování získali majoritu firmy významní brněnští židovští průmyslníci Alfred Löw-Beer, ing. Max Kohn a dr. Cornel Hože.