Úvod » Humor » Židovský humor jako moudrost, vtip a zbraň

Židovský humor jako moudrost, vtip a zbraň

11. ledna 2017 - 13:57 od Redakce

( Z knihy Josefa Joffe, kterou se vám pokusíme postupně na této stránce představit)

V jednom ruském štetlu se představenstvo obce rozhodlo, že bude platit jednomu chudému Židovi jeden rubl týdně za to, aby seděl u vchodu do štetlu a vyhlížel Mesiáše, kterého by mohl jako první pozdravit a oznámit jeho příchod celému štetlu. Ten tuto nabídku přijal. Kdosi se jej pak zeptal, jestli mu nevadí ta žebrácká mzda, kterou za svou práci dostává. „Ano“, odpověděl, „ta práce je opravdu mizerně placená, ale jakou má úžasnou perspektivu!“

Ano, říká J. Joffe, příběh Hospodina a jeho vyvoleného národa je dlouhý a spletitý příběh bez happy endu. A vykoupení se podařilo jen jednou a to kdysi dávno při vyvedení z Egypta. Křesťané přivítali svého mesiáše už v roce čtyři občanského letopočtu a my od té doby napočítali už 3760 let a stále nic.  Příběh z Talmudu nám říká, že Mesiáš přijde v ten den, kdy budou buď všichni lidé naprosto zlí anebo úplně ctnostní. Vzhledem k počtu lidí na světě a tomu, že jeho příchod je závislý na jednom jediném člověku, který se zachová dobře či špatně, je to statisticky velmi nepravděpodobné. A tak pravděpodobně ještě dlouho zůstane u složitého vztahu mezi Hospodinem a jeho lidem. Jak je tento vztah často těžký, vystihuje výborně citát Tovjeho z Anatěvky (Šumař na střeše), který říká:

„Vím, vím, my jsme Tvůj vyvolený lid. Ale přece jen, nemohl by sis čas od času vybrat někoho jiného?“

Není divu, že se Tovje takto ptá, vždyť cena za tuto vyvolenost je vysoká a návratnost smlouvy mezi Všemohoucím a jeho lidem…Není divu, že vztah Všemohoucího a jeho trápeného lidu lze přestát jen s pomocí humoru a vtipu. A židovský humor, to je mladší a drzejší bratříček židovské teologie. A právě tento židovský vtip či humor může objasnit, jak vlastně židovství, tento otec monoteismu, vlastně funguje:

Hospodin se rozhodl, že na svět pošle další potopu. A o tomto svém záměru informoval zástupce tří náboženství: „Čeho je moc, toho je příliš! Ještě tři dny a je s lidstvem konec.“
Když tuto zprávu vyslechl papež a vrátil se ke svým ovečkám, ihned je vyzval: „Oblečte si žíněná roucha, posypte se popelem a čiňte pokání, konec je blízko!“
Protestantský biskup svolal věřící a řekl jim: „Nezbývá nám než naléhavě prosit o milost, aby nás On vyslyšel, odpustil nám a odvrátil od nás tento strašlivý úděl.“
Vrchní rabín jen lakonicky ohlásil: „Židé, zbývá nám 72 hodin k tomu, abychom se naučili žít pod vodou.“

Židovství totiž v principu není žádné náboženství víry, ve kterém hraje roli vyznání. Spíše je náboženstvím zákona (halachy, praktických činů v každodenním životě). Neexistuje zde nic jako katechismus. Dokonce i tzv. židovské vyznání Šema Jisroel vlastně není žádné vyznání. Klíčová slova něm totiž nejsou: Věř či vyznej apod. Ne, klíčové slovo je: „Slyš!“

Tedy: „Poslouchej“…a rozmysli si, jak se rozhodneš. Vždyť už Adam s Evou měli v Ráji svobodnou možnost rozhodnout se, jestli pojí ze stromu poznání dobra a zla, o čemž věděli, že je to zakázané. A můžeme říct, že právě zde nacházíme v židovství prostor pro svobodnou vůli.

A to, jak si v tomto prostoru stojí víra, to vypichují aforismy, jako třeba tyto: „My v B-a nevěříme, ale máme z něj velký strach“ Anebo: „My nevěříme v B-a, my se modlíme.“

Dva rabíni diskutovali celou noc o tom, jestli B-h existuje anebo ne. Přinášeli argumenty z celého Tanachu, Talmudu, kabalistických knih ba i světské filozofie. Nakonec, po celonoční disputaci se dohodli, že je naprosto jisté, že B-h není. Když nastalo ráno, jeden z nich se začal připravovat k odchodu do synagogy na ranní bohoslužbu. Druhý na něj hned vybafl: „Myslel jsem, že jsme se včera dohodli na tom, že B-h není.!“
„Dohodli“, odpověděl druhý, „ale co to má společného se šachritem?“

Zkrátka, jeden nikdy neví. Například americký humorista a houslista Henny Youngman (narozen v židovské rodině v Londýně) vidí otázku víry či nevíry v B-a velmi prakticky: „Chtěl jsem se stát ateistou, ale pak jsem si to rozmyslel. Ateisté nemají žádné pořádné svátky.“

A Mel Brooks (nar. 1926 v Brooklynu jako Melvin Kaminsky židovským rodičům původem z Polska, režisér a herec, držitel Tony Award, Emmy, Grammy a také Oscara) k prekérnímu vztahu Izraele a Nebes říká: „Jen se podívejte na židovské dějiny. Takové naříkání a bědování by nešlo vydržet. A proto Hospodin na každých deset Židů, kteří se bijí v prsa, stvoří jednoho ztřeštěného, aby je bavil.  A už od svých pěti let vím, že já jsem jedním z těch ztřeštěných.“

Vztah k B-u zkrátka neustále kolísá mezi odmítáním a podrobením se, mezi bázní a důvěrou. Ale vždycky se to odehrává uprostřed reálného lidského žití, s jeho radostmi i starostmi. A odtud vychází i moudrost židovského vtipu, který má i hlubší rovinu, nejen tu prvoplánově či naivně vtipnou:

Rubinstein je úplně na mizině. A tak pokaždé v předvečer šabatu předstupuje před Hospodina a naléhavě jej prosí o pomoc: „Ó milosrdný, pomoz a dej, ať vyhraju v loterii.“ Toto se opakuje týden co týden. Až konečně zazní z nebe hromový hlas: „Rubinstein, udělají mi něco kvůli. Jdou si už konečně vsadit.“

Můžeme se smát vtipu. Anebo se zamyslet nad oním: „udělají mi něco kvůli“, nad drzostí mladšího bratra teologie, židovského humoru, který říká: Stvořitel Univerza potřebuje spolupráci malého človíčka, aby si vsadil loterii. Můžeme to vyjádřit také slovy Woodyho Allena: „Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, chci jí dosáhnout, dokud jsem neumřel.“                 

Zdroj: Chajejnu – měsíčník olomoucké židovské obce
Z němčiny přeložil a redakčně upravil J.A.K.

(POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ)