Úvod » Humor » Pokračování ze zápisníků Věry Tydlitátové

Pokračování ze zápisníků Věry Tydlitátové

13. listopadu 2016 - 14:29 od Redakce2

Mladý Roubíček je na schůzce se slečnou Kohnovou a navrhuje, že by mohli zajít do kina. Slečna se brání: “Ne, pane Roubíček, v kině je tma a vy byste si dovolal důvěrné věci….ne, ne.” “Ale slečno Etelko, to bych si nedovolil už kvůli lidem za námi!” “No pane Roubiček! Vy nemáte na poslední řadu?!!!

xxx

-To se zas takhle jednou potkají ti dva:
“Tak co, Roubíček, jak jde život?”
“Ale jo, Kohn, jde to, jde to. Budu se ženit!”
“No himlhegrot, Roubíček, to mě teda na starý kolena překvapil… a koho si berou?”
“Ále, nějakou Sáru z Poděbrad.”
“Ajajajaj, Roubíček, tu si neberou, tu ne. Slyšel jsem o ní, že jí obšťastňujou celý Poděbrady”
“Hm… Tak já to teda ještě zvážím, když myslej.”
I potkají se ti dva za měsíc.
“Tak co, Roubíček, co je novýho?”
“Ale co by bylo, Kohn. Oženil jsem se”
“No né… A koho si vzal?”
“Přece tu Sáru z Poděbrad.”
“Ajajajaj, Roubíček, co to udělal? Vždyť jsem ho varoval, že jí obskákaly celý Poděbrady!”
“Vědí, Kohn, já se tam zajel podívat. A ony ty Poděbrady nejsou zas až tak velký město!”

xxx

Manželé Kohnovi slaví dvacáté páté výročí svatby. Oslava skončila, hosté odešli, jen pan Kohn sedí zasmušile u stolu…. Manželka do něj drcne: “Co je s tebou, Icik? Seš nějakej smutnej, a neni proč – jídlo a pití byly výborný, nikdo se nepohádal, tak co se děje?!” Manžel se na ni podívá a vece: “Já se ti musím, Sára, k něčemu přiznat. Krátce po svatbě jsem byl za advokátem s dotazem, kolik bych dostal za tvoji vraždu. Řek´mi – pane Kohn, dvacetpět let. Teď by mne propustili, Sára, teď bych byl svobodnej!!!

xxx

Mojše je velice zbožný a dbalý všech příkazů kašrutu, že si toho všiml i Hospodin a oslovil ho, že je mu to velice milé, a že Mojšemu splní jedno přání. Mojše se zamyslel…”Hospodine, tvé jméno budiž pochváleno..Mám příbuzné v Americe, rád bych s nimi byl častěji, ale v letadle se bojím a loď se plaví příliš dlouho. Mohl bys postavil přes moře most?”..Hospodin odpoví:”Mojše, co sis to vymyslel za těžký úkol? Dovedeš si představit to množství pilířů, toho betonu? Nemáš jednodušší přání?”..Mojše se zamyslí, a po chvilce praví:”Mám ženu, Hospodine..Někdy je smutná, nevím proč. Někdy se směje, důvod k tomu nevidím. Někdy na mne ječí, není mi jasné, proč..Mohl bys mi vysvětlit, co se děje v ženské duši?”…”Chceš tu dálnici čtyřproudovou, nebo ti bude stačit dvouproudová?”…

xxx

Židé nesmí nikoho pochovat dříve, než se o něm řekne něco kladného. Umřel ale jednou člen židovské obce, o němž bylo známo, že byl darebák, lhář, zloděj…prostě lump. Celá židovská obec stála nad jeho rakví a všichni se v rozpacích dívali jeden na druhého a nikdo nechtěl lhát. Nakonec se přišoural k rakvi jeden starý rabín a říká: :Bratři, všichni dobře víme, co byl zesnulý zač. Těžko o něm říci něco kladného….Ale pořád byl lepší, než jeho synové!” A pohřeb se mohl uskutečnit.

xxx

Popper jde po hřbitově a prohlíží si náhrobky..Zastaví se u hrobu svého známého Epsteina a čte:” Tady odpočívá v pokoji Izák Epstein, zbožný člověk a poctivý obchodník.”..Popper si povzdechne: “Chudák Epstein, pochovali ho s dvěma úplně cizíma lidma…”

xxx

Umře pan Kohn. Jeho vdova objedná u kameníka náhrobek s nápisem “Bez tebe nemohu déle žít.” Neuplynou ale ani dva měsíce a z vdovy Kohnové je novopečená paní Roubíčková. Kameník se jí přijde zeptat, zda platí objednávka náhrobku v původním znění. Paní se zapýří a odvětí: “Ano, napište to, jak jsme si ujednali. Ale přidejte prosím slovo – sama.”

xxx

Osloví v Ráji Hospodin Adama: “Adame, přejdi tenhle potok…”. Adam ho přeruší: “Hospodine, co to je potok?” Hospodin mu to vysvětlí. “No, a až přejdeš potok, vejdeš do údolí…..” Adam ho zase přeruší:”Hospodine, co je to údolí?” Hospodin mu to vysvětlí a pokračuje: “Až přejdeš údolí,vejdeš do jeskyně….” Zase Adam neví a Bůh mu vysvětlí, co je to jeskyně a zase pokračuje: “Vejdeš do jeskyně a najdeš ženu…”. Adam se zase ptá, co je to žena, Hospodin mu to vysvětlí a říká:”A budeš se s ženou reprodukovat….” A zase vysvětlí Adamovi, co to znamená. Adam odejde, za deset minut se vrátí a ptá se: “Hospodine, co je to bolení hlavy?”

xxx

Přijde v pátek v podvečer pan Roubíček do pojišťovny uzavřít pojistku na život. Úředník se ho ptá na věk a když se dozví, že panu Roubíčkovi je osmdesát let, odkáže ho na sobotní úřední hodiny. Na to říká Roubíček, že jako Žid slaví šábes. “No, my zase slavíme, neděli”, říká úředník pojišťovny, “tak přijďte v pondělí.” “To nejde”, říká Roubíček, “slavíme tatínkovy narozeniny.”. “Dobrý Bože”, zvolá úředník, “vy máte ještě tatínka? Kolik mu je?” “No, mě je osmdesát, tatínkovi sto.”, říká Roubíček. “No, to chápeme, přijďte tedy v úterý”, chápavě přikyvuje pojišťovák. “To taky nejde”, říká Roubíček, “dědeček se žení”. “Vy máte ještě dědečka?!” To je neuvěřitelné! Kolik mu je, smím-li se ptát?” “No, mě, je 80, tatínkovi 100 a dědečkovi sto dvacet.” Na to se pojišťovák zeptá: “A on se ve stodvaceti ještě chce ženit?!!!” Roubíčekse rozčílí: “Was heißt, chce?! Von musí!!!”

xxx

Pan Finkelstein zmizel z vesnice a tři roky ho nikdo neviděl. Pak se najednou vrátil. Potkal ho na ulici Kohn: „Prosím jich, Finkelstein, tady jich všichni oplakávali, kaddiš za nich chtěli sloužit, kde byli tak dlouho?“
“Ále, v poušti.“
“V poušti? A, prosím jich, co dělali v poušti? A takhle dlouho?“
“Přemýšlel jsem. Hloubal jsem.“
“O čem?“
“O životě.“
“O životě? A na co přišli?“
“Jak bych jim to jenom řek. Takhle: život je jako hluboká studna. Čím je člověk hlouběji, tím míň vidí.“
“Ne!“
“Myslej? No tak teda ne.“