Úvod » Humor » Humor z měsíčníku Chajejnu

Humor z měsíčníku Chajejnu

13. listopadu 2016 - 14:31 od Redakce2

Po bohoslužbách na Roš hašana stál rabi jako obvykle u východu ze synagogy, aby se mohl rozloučit se členy kongregace. Když tu náhle zahlédl jednoho člena, kterého nevídal často a viděl, že se snaží co nejrychleji a nepozorovaně opustit synagogu. Rychle mu tedy potřásl rukou, vzal si jej stranou a řekl mu: „Davide, myslím, že bys měl vstoupit do B-í armády!“ „Ale já v ní už jsem,“ protestoval David. „Tak jak to, že tě v šulu vídávám jen na Jom Kipur a Roš hašana?“ zeptal se rabi. David na to pohotově: „Protože jsem u tajné služby!“

Krátce před Roš hašana se Becky rozhodla navštívit svou babičku a protože se její babička přestěhovala do jiného bytu, tak jí předtím zavolala, aby věděla, kam za ní přijet. Babička jí ochotně dala instrukce: „ Když se dostaneš na 33 ulici a zaparkuješ, jdi do vchodu č. 970. Mám byt č. 32 na osmém patře. Když přijdeš do vstupní haly v domě, zmáčkni loktem u dveří kód 32 a otevřou se. Výtah uvidíš na pravé straně. Ve výtahu loktem zmáčkneš osmičku. Až výtah zastaví na patře, jdi doprava, tam uvidíš už můj byt. Loktem zazvoň a já ti otevřu. Už se moc těším.“ Becky je to vcelku jasné, až na jednu věc: „Babi, to zvládnu, jen mi řekni, proč mám všechny ty knoflíky mačkat loktem?“ „A ty  přijdeš s prázdnýma rukama?!“ užasla babička…“

Tři reformní rabíni se trumfovali, čí „templ“ je progresivnější. V našem templu, říká první, máme speciální popelníčky, aby naši členové mohli kouřit během čtení z Tóry. To je nic, komentuje to druhý rabín. V našem templu servírujeme na Jom Kipur speciální šunkové sendviče. To není zlé, uznale kývá hlavou třetí. Ale v našem templu, když přijdou Vysoké svátky, jednoduše vyvěsíme ceduli: Zavřeno kvůli svátkům.

Starý židovský muž v Miami volá svému synovi do New Yorku a říká mu: „Asi ti zkazím den, ale musím ti něco říct. Já a tvoje matka se rozvádíme. Těch 45 let hrůzy už stačilo.“ „Tati, co to říkáš, to není možné…“ Je v šoku syn. „Už zkrátka nemůžeme vydržet spolu ani o den víc. A vůbec, už o tom nechci ani mluvit. Dost, že volám tobě. Zavolej do ještě sestře do Chigaga a řekni jí to.“ odpověděl tatínek a zavěsil. Šokovaný syn ihned volá sestře, která vybuchne do telefononu: „Starého čerta se budou rozvádět, já se o to postarám!“ Hned volá svého otce a důrazně říká: „Vy se rozvádět nebudete! Nic nedělej, dokud nepřijedeme, zavolám bratrovi a zítra jsme u vás. Rozumíš?“ A zavěsila. Starý muž také a zavolal na svou ženu: „Je to v pořádku, na Roš hašana přijedou! Teď ještě, co jim řekneme před Pesachem?“

Sidney volá rabínovi: „Rabi, já vím, dnes večer je bohoslužba s Kol Nidrej, ale víte…já jsem velký fanoušek našeho klubu a dnes večer se bude hrát finálový zápas o pohár. A já bych to tak rád viděl v televizi…“ Rabín se zamyslí a odpoví: „A Sidney, od čeho máme  nahrávače?“ Sidney se zaraduje a zvolá: „To je nápad! Vy myslíte, že bych si mohl Kol Nidrej nahrát?“

Byl jednou jeden dobrý Žid jménem Josef. Měl ale jednu zvláštnost, neměl hodinky a neustále se druhých ptal, kolik je hodin. Když už to jeho spolupracovníka rozzlobilo, tak se ho zeptal, proč si nekoupí hodinky vlastní. „A proč bych si je kupoval, když se můžu jednoduše zeptat?“ odpověděl Josef. „A co děláš v noci, koho se ptáš?“ nedal se kolega. „K tomu mám šofar.“ „Šofar? Ten ti poradí, kolik je hodin?“ „Ale ne, jednoduše otevřu okno, zatroubím na něj a sousedi hned začnou křičet: „Který blbec to troubí v jednu ráno na šofar…“

Meyer, starý a osaměle žijící vdovec, se jednoho dne bezcílně procházel po ulici, když tu najednou zaslechl v jidiš: „Vus macht du… stojíš tu jako putzel.“ Překvapeně se rozhlédl a s úžasem zjistil, že na něj mluví papoušek v kleci v obchodě s domácími mazlíčky. Okamžitě vešel dovnitř a zeptal se prodavače: „Cože, ten papoušek umí jidiš?“ Z klece zaznělo: „Kenst reddin jidiš?“ To už Meyer neváhal a zaplatil za papouška 500 dolarů a odnesl si jej domů. Celý večer si pak v jidiš povídali o svých osudech a teprve po půlnoci šli spát. Ráno, když se začal Meyer modlit, s úžasem zjistil, že papoušek se umí dokonce hebrejsky modlit, přímo zkušeně „lajnovat“. Jednu věc ale papoušek neznal: tfilin. Když viděl, jak si je Meyer nasazuje, hned je chtěl taky. Meyer neváhal a koupil mu miniaturní tfilin. Není divu, že když se přiblížili Vysoké svátky, vzal papouška na Roš hašana sebou. Muži v šulu zpočátku protestovali, ale když jim Meyer vysvětlil, že papoušek umí jidiš a dokonce „lajnovat“, souhlasili s tím, že může dovnitř. A hned se začali sázet, že papoušek se nedokáže hebrejsky pomodlit. Sázky byly uzavřeny na celkem 500 dolarů. Meyer se těšil na výhru, ale papoušek celou dobu zatvrzele mlčel…Rozlobený Meyer vyplatil prohranou sázku a šel domů. Když si ale po cestě papoušek začal zpívat známou jidiš píseň, tak už to nevydržel a spustil na papouška: „Tak já si tě koupím, starám se o tebe, pořídím ti tfilin a ty teď ani nepromluvíš a necháš mě prohrát sázku. Proč?“ Papoušek se jen usmál a řekl: „Jen počkej a uvidíš, jaký kurs dostaneš na Jom Kipur…“