Úvod » Humor » Další humorné střípky z bloku Věry Tydlitátové

Další humorné střípky z bloku Věry Tydlitátové

13. listopadu 2016 - 14:20 od Redakce2

Löwenstein spěchá na vlak, ale ten mu ujede před nosem.
Löwenstein položí kufr, otře čelo a zabrblá pod vousy:
“Zatracenej antisemitizmus!”

xxx

Panu Liebmanovi umřel pes, kterého měl moc rád. Říkal si, že by snad mohl za něj rabín odříkat kadiš, tak se za ním vypravil. Rabín ale vrtí hlavou, ne, za zvíře nelze odříkávat modlitby. Ale něco by se udělat dalo: “Pane Liebman, zajdou tadyhle o tři ulice dál, je tam moderní kongregace, tam prý takové různé opičárny provádějí, možná, že by si věděli rady i s modlitbou za mrtvého psa…” – “Moc děkuji, rebe, zkusím to. A myslíte, že kdybych jim nabídl za takovou modlitbu třeba deset tisíc dolarů, byli by v té kongregaci ochotnější?” – “Cože? Deset tisíc? Počkejte, pane Liebman, to jste se mi nezmínil, že ten pes byl taky žid, jako my, to úplně mění situaci…”

xxx

Rubenstein se vrací v povznesené náladě domů kolem druhé hodiny ranní. “Kde´s byl?!” spustí na něho Sára. “Ale, Sára, vždyť mi často říkáš “Kde by´s byl, kdybych si tě nevzala!”, vzpomínáš?” “No a?” “No, tak právě odtamtud přicházím…”

xxx

Na telavivském nádraží naříká žena: “Ach, běda, třikrát běda! Ujel mi vlak! Co já si teď jen počnu?!” Zastaví se u ní Heršl a zeptá se: “A o kolik jste ho zmeškala?” “O tři minuty!” “No, vždyť to bylo o chlup, tak proč tak naříkáte, jako byste ho zmeškala o hodinu!!”

xxx

“Pane Taiteles,” ptá se zákazník, “proč u vás stojí jeden herinek padesát haléřů, když Eckstein naproti prodává po pětadvaceti?” “Tak si ho běžte koupit k Ecksteinovi!” “Jenže on momentálně herinky nemá.” “Víte co? Až já nebudu mít herinky, tak je budu prodávat za dvacetník!”

xxx

Pokročilá padesátá léta, a jako by nebylo dost války a znárodnění, tak Židé mají problém udržet si slušnou práci. Za takové situace přijede krajský ředitel Jednoty do domácích potřeb, zavolá si vedoucího a vysvětluje mu:
Podívejte jaká je politická situace, pochopte že tu už pana Kohna nemůžeme zamestnávat.
Nojo, ale pan Kohn je znamenitý obchodník, bez něj to půjde špatně.
Vezu vám pana Nováka, ten ho zastoupí.
No, já ho ale nechci, ale něco vám předvedu, vyzkoušíme ho, já přijdu jako nakupovat a on aby prodával.

Dobrý den, máte čajový servis?
Ano, tady…
Pěkný, a máte i pro leváky?
Ne, to se ani nevyrábí.
Hm, díky, nashledanou.

A teď koukejte, když prodává Kohn:
Dobrý den, máte čajový servis?
Ano, tady…
Pěkný, a máte i pro leváky?
Ano, jistě, počkejte, přinesu ho ze skladu.
No podívejme, čajový servis pro leváky, pěkné, děkuji.
….
Posléze se ptá ředitel Kohna
Poslyšte, kde jste to vzal, vždyť to se snad opravdu nevyrábí?
To je jednoduchý, jen jsem ve skladu natočil ty šálky ouškama doleva…

xxx

Paní Finkelstein si najímá architekta na přestavbu bytu: Podívaj, pane Taube, jako to všechno nechám na nich, jak to chtěj, tak to udělaj. Je tady jen jediná podmínka. Mojí nejlepší a nejdražší přítelkyni a kamarádku, paní Lederer, se kterou se znám celý život, tak tu, když sem poprvé přijde, musí z té nádhery ranit mrtvice.

xxx

Jaké je označení pro neobřezaného žida, staršího osmi dnů?
?
židovka.

xxx

Rabínu Rosensteinovi zvoní telefon: “Tady finanční úřad. Je David Luegner členem vaší kongregace?” – “Samozřejmě, dobře jej znám…” – “No, my tady zkoumáme jeho daňové přiznání a on tam udává, že vaší synagoze věnovat osmdesát tisíc jako příspěvek na opravu, je to pravda?” – “No, rozhodně brzy bude.”

xxx

Izrael vyslal na zimní olympiádu i lyžaře, včetně slalomáře. V prvních jízdách se Avrahomu Nadivovi velmi daří, je mezi nejlepšími, snadno se dostane do finále… Dojíždí závodník z Ruska – 52 sekund, Rakušan – 51 sekund, Ital – 53 sekud… Na trať vyráží i Izraelec – a hrozné zklamání, víc než dvě minuty, naprosté fiasko… Trenér se jej v cíli ptá, co se stalo?… “Nějaký chytrák mi namontoval na všechny slalomové branky mezuzy…”

xxx

“Poslechnou, Roubíček, kdy mi hodlají zaplatit ten dluh?”
Roubíček zarytě mlčí.
“No, jedno se jim musí nechat, Roubíček, jsou stylovej. Oni mi jsou dlužný i tu odpověď!”

xxx

Jedna z dam, které paní Kohnová pozvala na kávu, ji upozornila, že nemá kleštičky. -Pánové jdou na toaletu a pak berou do ruky cukr,- pohoršovala se. -To se přece nehodí!
-Příště to bude v pořádku,- omlouvala se hostitelka.
Ani příště však starostlivá Grünová hygienickou pomůcku u cukřenky nenašla:
-Má drahá, to je takový problém opatřit si kleštičky?- zeptala se.
-Ale já je mám!
-A kde?
-Visí na toaletě.

xxx

Abraham Matzel se vystěhoval z Haliče a teď je na lodi do Ameriky. Jenže loď se dostane do hrozné bouře, moře s ní smýká sem a tam, cestující zvrací, modlí se a panikaří, každý podle své nátury. Jen Abraham sedí na lavičce a čte si… Jeden z cestujících na něj volá: Abrahame, ta loď se potopí, jak můžeš být tak klidný? “A proč bych neměl být? Je ta loď snad moje?”

xxx

Mojše Chabrowitz vejde do katolického kostela a stranou od oltáře se začne modlit. Kostelník si jej všimne a zavolá kněze, co jako s tím budou dělat? Kněz několikrát významně zakašle, ale Mojše si jej nevšímá… Kněz tedy nahlas vyhlásí, že prosí všechny nekatolíky, aby nerušili katolický chrám… Mojše zase nic a stále se polohlasně modlí… Kněz je už docela zlý, když vyhlásí, že židé v tomhle chrámě nejsou vítáni a prosí, aby okamžitě odešli. Mojše pokrčí rameny, z oltáře vezme krucifix s Ježíšem a říká mu: “Tak pojď, bubele, oni nás tu nechtějí…”

xxx

Starý Abraham Manechewitz vlastní malou prodejnu s galanterií v Chicagu, prodává tam jehly, knoflíky a podobné věci. Jednou, když tam má několik zákazníků, vtrhne do krámku Fred, místní známý antisemita, hulvát a provokatér a hned od dveří křičí: “Hej žide, potřebuji oranžovou bavlněnou niť! A víš kolik jí potřebuju? Přesně tolik, kolik to měří od špičky tvýho židovského frňáku ke špičce tvýho židovského ptáka!” Abraham se nechá vyvést z míry: “Fajn, Frede, takže teď tady závazně objednáváš oranžovou bavlněnou přízi, v délce od špičky mého nosu po špičku mého penisu, rozumím tomu správně?” – “Jo, přesně tak žide!” – “Výborně, děkuji za objednávku, zboží doručím zítra přímo k tobě domů, Frede…” – “Jo, žide, udělám ti kšeft!”
Druhý den ráno Freda probudí rachot, na ulici stojí dlouhá řada náklaďáků, policisté řídí dopravu, lidé se sbíhají, ohromné divadlo. Fred zírá z okna, jak náklaďáky jeden po druhém sklápějí korby a z nich se valí ohromné hromady oranžové příze, celé závěje, další a další, až je ulice celá zavalena oranžovou bavlnou, přinejmenším do výše pasu… Na korbě posledního náklaďáku stojí Abraham Manechewitz s papíry v ruce a volá na Freda: “Tak si to pojď převzít, Frede, mělo by to být přesně, počítal jsem to celou noc, ale možná jsem se o nějakou tu míli spletl. A protože jsi před svědky svou objednávku potvrdil, tenhle účet na 55 tisíc dolarů mi zaplatíš… Tak pojď měřit, máš co dělat, špička mého penisu je totiž v Przemyślu, to je v Polsku. “

xxx

Benny a Sára spolu žili dlouho. Velmi dlouho. Přišli do let a Bennymu se zdálo, že Sára ztrácí sluch. Zkusil tedy malý test, když Sára četla noviny. Postavil se za ni až na konec místnosti a pološeptem se zeptal: “Sáro, slyšíš mne?” Ticho. Přišel tedy blíž a znovu: “Sáro, slyšíš mne?” – Ticho. Přišel tedy až docela blízko a znovu se zeptal: “Sáro, slyšíš mne?” Sára přestala číst noviny, sundala si brýle, otočila se a povídá: “Jo, teď napotřetí už ano!”

xxx

V první generaci Židů v Americe bylo největším přáním rodičů, aby si jejich syn vzal hodnou židovskou dívku.
V další generaci si přáli, aby si syn vzal židovskou dívku.
V současnosti si přejí, aby si vzal dívku.

xxx

Šnorer žebrá u továrníka Weisse: “Přispějte mi na živobytí, vyhořel jsem a nemám vůbec nic…”

“Tak vy jste vyhořel? A nějaké potvrzení o tom neštěstí máte?” “Měl jsem, pane Weissi, měl. Ale to mi taky shořelo…”

Věra Tydlitátová