„Můj milý,“ sděluje paní Sára svému manželovi bankéři, „tvůj pokladník, kterého jsi pokládal za poctivého člověka...“
„Proboha!“ chytá se bankéř za srdce. „Co se stalo?“
Židovka se táže cadika:[1]
„Je dovoleno zaříznout slepici, matku kuřátek?“
„Je to dovoleno,“ odpovídá rabi. „Zákon to nezakazuje.“
„Ale je dovoleno to učinit, když je jisté, že kuřata bez matky zajdou?“
Na to rabi nepomyslel, přikazuje tudíž ženě, aby přišla nazítří: „Bůh mi do té doby pomůže rozřešit tento problém.“
Učenec do půlnoci listuje Talmudem, ale nenalézá uspokojivou odpověď.
Následujícího rána přiběhne Židovka do cadikova obydlí s křikem:
Je mimořádně teplý májový den.
Obchodní cestující Áron a Jakub se vracejí z delší obchodní cesty. Z nádraží do domu, v němž oba bydlí, jdou pěšky. Áron je oblečen do lehkého převlečníku, zatímco Jakub má na ramenou těžký zimní kabát a potí se jako myš.
Po několika minutách se Jakub obrací na svého kolegu:
