Válečnou apokalypsu přežilo jen několik stovek z mnohatisícové kvetoucí komunity. Přesto už v červenci 1945 byl ustaven přípravný výbor pro obnovu židovské obce, v jeho čele stanul dr. Rudolf Spitz. Ten byl později zvolen prvním poválečným předsedou a svůj úřad vykonával až do roku 1961. Obnova začínala na troskách, fyzických i duchovních. Řádění nacistů podlehla Velká synagoga v Přízové ulici, vypálená za okupace. Většina nemovitostí, konfiskovaných za války ve prospěch tzv. Vystěhovaleckého fondu, zůstávala nadále v rukou státu (mj. pozemky a nemovitosti na Legionářské třídě, sportovní areál Makkabi na Riviéře, dům na Kolišti, starobinec na Štefánikově ul., židovské gymnázium v Hybešově ul.). Jejich navracení probíhalo zdráhavě a s obtížemi a ve valné většině se neuskutečnilo. Naopak v padesátých letech byly tyto objekty s konečnou platností vyvlastněny různými typy znárodňovacích aktů. I díky tomu oficiální instituce brněnské obce musely být umístěny v pronajatých prostorách, nejdříve v ulici Bašty, později v Hybešově ul.
Od roku 1946 byl rozšířen obvod působnosti brněnské obce i na zaniklé okolní židovské obce (Hustopeče, Ivančice, Klobouky, Slavkov, Tišnov a další). Po novém správním uspořádání Československa v roce 1960 (rozšířené kraje) pod správu Židovské náboženské obce v Brně, jak zněl oficiální název, připadlo území celého tehdejšího Jihomoravského kraje, tedy např. Kyjov, Hodonín, Zlín (tehdy Gottwaldov) apod. Počet členů židovské komunity zaznamenal protikladný vývoj. Zdecimovaná obec byla po válce poněkud početně posílena vlnou repatriantů, zejména z východní (Svobodovy) armády, kteří využili jim nabízené možnosti a opustili svoje domovy na Ukrajině (Volyň) a na Podkarpatské Rusi zabrané Sovětským Svazem. Mezi nimi bylo mnoho osob židovského původu a řada z nich se usadila v Brně a v okolí. Následovala ovšem první poválečná hromadná emigrace do Izraele kolem roku 1948 a druhá, tentokrát již do celého západního světa, v roce 1968. Populace nadále klesala přirozeným stárnutím, umocněným následky války. Ještě v roce 1960 činil počet členů asi 800, o dvacet let později již jen 500. Po smrti dr. Spitze převzal předsednictví obce Rudolf Mandler (1961 - 1973), v následujících dvaceti letech byl tento úřad svěřen Arnoštu Neufeldovi (1973 - 1993). Z řad brněnské obce pocházel i dlouholetý předseda Rady Židovských náboženských obcí v Čechách a na Moravě, JUDr. Bedřich Bass, který zastával i funkci tajemníka brněnské obce. Současným předsedou Židovské obce Brno je ing Pavel Fried.
Zcela samostatnou kapitolou a světlým jevem v poválečné existenci brněnské obce a českého židovstva vůbec je život a působení posledního brněnského a moravského rabína dr. Richarda Federa. Pocházel z Václavic u Benešova, jeho otec, v nahodilé shodě se svým jménem (Feder - pero), obcházel okolní dědiny a vykupoval, co vesnice dala (kůže, peří, semena, domácí drůbež), matka, aby se rodina uživila, vypomáhala s podomním obchodem. Mladý nadaný hoch z početné (jak jinak) rodiny, narozený v roce 1875, zvyklý od útlého mládí samostatně se protloukat na studiích, úspěšně prošel dlouhou cestu od české školy, přes německé gymnázium až k talmudickému semináři a rabínské "smicha" (investituře). V roce 1903 nastoupil do svého prvního rabínského působiště v Kojetíně na Hané. Působil dlouhá léta (1917 - 1938) v Kolíně, kde vyučoval na obchodní akademii. Za okupace byl deportován do Terezína, kde se dočkal i osvobození, úsměvně o něm vypráví v osobní vzpomínce "Můj styk se Sovětskou armádou". Zcela bezúsměvnou byla skutečnost, že v koncentračních táborech zahynula celá jeho rodina, žena, děti, vnoučata ... V roce 1953 je jmenován rabínem v Brně a po smrti vrchního rabína dr. Sichera přejímá jeho působnost pro celé Čechy, Moravu a Slezsko. Stává se tak na mnoho let nejvyšším duchovním představitelem české židovské pospolitosti. Opouští ji v roce 1970 v neuvěřitelném věku 95 let, při plné duševní svěžesti. Jeho encyklopedický duch nalezl zhmotnění v rozsáhlé literární a pedagogické činnosti. Dodnes, kromě nespočetné řady náboženských komentářů a výkladů, jsou ve zlatém fondu české židovské literatury jeho učebnice židovského náboženství "Sinaj", jazyková učebnici moderní hebrejštiny "Hasafat haivrit", svazky "Besídek" a mnoho, mnoho dalších.
Od padesátých let vykonával funkci vrchního kantora brněnské synagogy Alexander Neufeld, jehož rodina přišla do Brna ze Žiliny. Spolu se svými syny Arnoštem a Jurajem vytvářeli působivý pěvecký doprovod pravidelných i svátečních bohoslužeb v poslední funkční brněnské synagoze na Skořepce. Po jeho smrti (1983) převzal rodinnou štafetu syn Arnošt, který působil jako vrchní kantor Židovské obce Brno do roku 2004, kdy požádal o uvolnění z funkce. Arnošt Neufeld zemřel v únoru 2005.
Nový list v životě brněnské obce, věřme, že nikoliv poslední, se začal psát od roku 1989. Pád totalitního režimu umožnil zrod nové šance i na poli náboženského života a společensko - ekonomického zakotvení. Řada lidí se zbavuje obav a strachu, historicky naprosto odůvodněného i z pohledu doby nedávno minulé. Mnozí, kteří stáli doposud mimo, si uvědomují svoji židovskou identitu a nacházejí cestu do židovské obce. Mnohdy jsou vedeni pohnutkami sociálními, ale i to lze považovat za legitimní. Zejména potěšující je vzrůstající počet mladých, rozuměj těch, kteří již nezažili na vlastní kůži válečné události. Na druhé straně se projevuje nezadržitelný vliv demografického stárnutí. Počet členů se pohybuje v posledním desetiletí na hranici 300 lidí a ve výhledu, nedojde-li k mimořádným událostem (např. imigrace ze zahraničí, což s blížícím se vstupem do EU není nikterak nemožné), bude spíše klesat.
Obec získala zpět do svého vlastnictví několik málo objektů z dřívějšího rozsáhlého majetku a nepolevuje v úsilí o legální nápravu alespoň některých majetkových křivd. Ve své činnosti se soustřeďuje na tři hlavní směry. Předně je to péče o seniory, kteří potřebují stále náročnější a komplexnější zdravotní a sociální pomoc. Dále je to nikdy nekončící úsilí o záchranu a údržbu historických památek, především několika desítek hřbitovů, dnes až na výjimky opuštěných, a několik zbývajících sakrálních staveb (synagogy, obřadní síně). Třeba poctivě uvést, že hlavní tíha finančního zajištění těchto akcí spočívá (a patrně ještě dlouho spočívat bude) na státu a jeho fondech, grantech a jiných příspěvcích. A konečně (ale chtělo by se zvolat především) je to podpora mládeže. Při brněnské obci byla obnovena činnost sportovního klubu MAKKABI BRNO, jeho členové se zúčastňují mezinárodních makabiád a dalších sportovních soutěží (Holandsko, Izrael, Slovensko). Znovu konstituovaná společnost Židovský domov umožňuje účast na kulturních a společenských akcích (divadelní představení, koncerty, zájezdy). Ve staronovém centru spolkového života na třídě Kpt. Jaroše vedle oficiálních "úředních" místností se zrodilo Kulturní a vzdělávací centrum rabína Federa (viz samostatný odkaz), pravidelný klub pro seniory, přednášky a besedy s hosty, začasté i ze zahraničí, a řada dalších. Důležitým mezníkem v novodobé historii brněnské obce je bezpochyby příchod nového rabína. V září 2003 byl přijat do úřadu Moshe Chaim Koller, jehož prvořadým úkolem je oživení náboženského a tradičního života Židů nejen v Brně.
Tradiční židovské blahopřání k narozeninám zní: "... a kéž by byl živ do stodvaceti (let) ...". Vyslovme to i na adresu brněnské židovské obce. Slušelo by jí to, i když je dnes již osm set let "starou" dámou.
